Mistrovství agility České republiky 2007

24. září 2007 v 13:31 | by KaTachyon |  Agility
Moje hlavní dojmy z mistrovství agility České republiky 15. - 16. 9. 2007: Zima, sluníčko, Lesbiens and Gay Song, rovné parkury finských rozhodčích s minimem pastí. Ať už je mistrovství dobré nebo špatné, mluví se o něm celý následující rok a často uvízne v paměti agiliťáků i na velmi dlouhou dobu. Vždyť kde jinde se sejde agiliťácká elita, která celý rok pilně trénuje a soustředí formu na vrcholové závody. Jak říká táta, vyhrát může každý, ale nakonec jen jeden získá titul.

Mistrovství po problémech s halou v Třebíči probíhalo na fotbalovém hřišti v Žamberku. Tráva byla tak akorát a počasí se naštěstí po spršce v sobotu ráno umoudřilo a v neděli nám nenebylo horko jen kvůli finále. Bydleli jsme v chatičkách v autocampu hned vedle, takže na nepohodlí jsme si stěžovat nemohli.
Bohužel mám málo fotek a bohužel jsem nezvládala sledovat všechno, protože kromě finálových běhů jednotlivců se závodilo na dvou parkurech zároveň. Nejenže jsem neviděla malé psy, ale ani svojí vlastní kategorii, protože nesleduji týmy, které běží přede mnou, aby mně neznervózňovaly, a když běželi ostatní, tak jsem procházela psa, aby po běhu vychladl a protahovala jsem ho. Poslední běh v sobotu, C.A.C.I.Ag jsem si ani nenakreslila, ani jsem neviděla výsledky, protože je pořadatelé druhý den nevyvěsili.

V sobotu large začínali jumpingem jednotlivců. Hennele Lummeranta nám v něm nastínila, jak budou vypadat parkory po celý zbytek mistrovství - rovinky, velké vzdálenosti mezi překážkami a s minimem pastí. Některé nebyly lehké, ale ani se nedá říci, že by byly težké. Občas lidem spadly tyčky, náběhy do slalomu byly spíše pro pokročilejší, ale tím to končilo.
rozhodčí: Hennele Lummeranta
délka tratě: 123m; standardní/maximální čas: 33s/66s, post. rychl:.3,7 m/s
startujících: 66; diskvalifikovaných: 8; bez tr.b.: 22
čas nejrychlejšího: 24,23s (Tonda Diviš a Ash Tachyon, BC); čas prvního: 24,36s (Honza Smoček a Rohan Tachyon, BC); náš čas: 26,65 (postupovka 4.6 m/s)
Na startu mi Way odmítal ležet a šel si klidně k překážce. Protože jsem se bála, že je moc blízko, chtěla jsem po něm, aby trochu zacouval, což zvládl tak o půl kroku. Shodil mi překážku #6, což mně tak rozhodilo, že jsem udělala rearcross před dálkou (původně byl plánován až za dálku) a vyslala ho tím někam do prostřed slalomu. Na zbytku jsem ho už nešetřila a běžel pěkně, ale ty dvě sekundy, které jsme mohli ztratit na opravě slalomu, jsme pak už na nejrychlejší psy nedohnali.

Na téhle trati kromě trochu obtížně dostupné #6 a těžšího náběhu do slalomu (při přílišném stažení doleva hrozí #14 v opačném směru) další záludnosti nebyly, díky velkým vzdálenostem se dali i rozběhlí psi odvolat z tunelu po #15 nebo dálky po #17. Celkově si ale myslím, že nás rozhodčí podcenila, protože postupovka 3,7 m/s na jumpingu na trávě, kde někteří psi dosahovali přes 5 m/s, je málo.

Dále bylo na programu agility družstev. Už dávno jsme měli domluvené družstvo z loňska, kde jsem s Wayem nahradila bráchu Rohana, který tentokrát startoval za repre. Za společenstvo Tachyonu jsem kopala já, Bára s Acem, táta s Cannym a Smóča s Gondorem. Chtěli jsme dotáhnout k dokonalosti loňský výsledek, kdy byli po agolity první a celkově nakonec čtvrtí. Bohužel se tentokrát nezadařilo.
Družstva nám stavěla opět paní rozhodčí Lummeranta, tentokrát ne absolutně jednoduché, i když opět velmi prostorné a rychlé.
rozhodčí: Hannele Lummeranta
délka tratě: 165m ; stard./max. čas: 45s/90s; post. rychl.: 3,67 m/s
startujících: 76; diskvalifikovaných: 28; bez tr.b.: 12
čas nejrychl.: 33,68 (Franta Horák a A3Ch Akim z Česalky, BC); náš čas: 49,22 (postupovka: 3,35 m/s)

Way si opět zastrečkoval na startu a to nás stálo první první tyčku. Laťka byla výše, než jinde, nebo se mi to možná zdálo, protože skokovka měla úzké bočnice. Waye jsem s úspěchem a celkem bezestratá ukočírovala až k houpačce, ale pak ignoroval moje pokusy o stáhnutí a na slalomu jsme balancovali na hranici odmítnutí. Sice jsme nakonec naběhli dobře, ale byli jsme tak rozhození, že se Wayovi zapletli nohy a šli jsme si celý slalom udělat znovu. Byla jsem sice nesmírně spokojená s těstným točením na #19, kde jsem si střihla jeden z náročných rearcrossů, ale bohužel jsme měli kromě 10 trestných ještě 4, za překročení standardního času. Táta tým podržel a doběhl bez chyby, Aceovi spadla první tyčka stejně jako Gondorovi, ale Gondor ještě nezvládl rozlišovačku na tunelu, takže se můj běh započítával.

Jediné úžasné družstvo dokončilo parkur bez jediné chyby a to Almost ex-junior repre. Občas se stalo, že to pes vzal z kladiny rovnou do kruhu, nebo se pak po kruhu trefil na kladinu. Tunel pod áčkem dělal neplechu, protože zase při přílišném stažení pes nemusel trefil #11, ale áčko nebo dokonce druhou díru.

Na C.A.C.I.Ag jsem nedávala moc pozor, byl to opět prostorný běh s různým točením. Zdálo se mi ale, že Way kulhá (před čtrnácti dny si na tréninku pochroumal prst na přední noze, proto jsem se tolik věnovala rozhýbání a protahování), takže jsem pozorovala jeho místo parkuru. Protože jsem si ale říkala, že se mi to jen zdá, šla jsem běžet, i když jsem měla jen velmi hrubou představu, co jak vede a co tam chci dělat. Konečně Way předvedl pěkné odložení i náběh do slalomu, ale jinak jsme na parkuru bloudili oba dva, ani nevím, kolik z toho bylo nakonec odmítnutí. O ostatních bohužel nemohu nic říci, věnovala jsem se Tachyonovi. Zajímavé bylo, že si rozhodčí pomáhaly při posuzování zón, hlavní rozhodčí kontrolovala sestupku kladiny a všechno ostatní, pomocná rozhodčí nástupku.
Naštěstí ani po běhu Way nekulhal, jen ho bolely nohy. To mu opět vyneslo neoblíbený stretching, ale viděla jsem na něm, že ho snese, protože ví, že mu to pomůže. Doufám, že neděli zvládl v pohodě i díky němu, protože i mně bolely v sobotu večer nohy, protože jsem se ale protahovala, tak jsem byla v neděli zase čerstvá.
V neděli jsme začínali družstvy, tentokrát pod vedením paní Ritvy Herraly. Jednoduchý jumping opět nepřinesl žádná překvapení nebo zajímavosti, kdo neshazoval, neměl se čeho bát, protože tentokrát nebyl ani těžký náběh do slalomu. S pořadím po prvním kole nijak nezamíchal, i když trochu ukázal, jak jsou na tom která zružstva s rychlostí.
rozhodčí: Ritva Herrala
délka tratě: 147m; stand./max. čas: 37s/74s; post. rychl.: 3,97 m/s
startujících: 77; diskvalifikovaných: 4 (!!!); bez tr. b.: 38 (!!!)
nejlepší čas: 27,47s (Honza Smoček a Rohan Tachyon, BC); můj čas: 29,11s (postupovka 5,04 m/s)
S Wayem jsem šla spíš na jistotu, i když říkám, že tam málem nebylo co zkazit. Spadla nám překážka #12 (ne sama, ale moc jsem tam Tachyona hnala), ale jsem spokojená, že jsem stihla frontcross před tunelem #16. Původně jsem ho ani neplánovala, Way má při frontcrossech v rychlosti velké oblouky, ale dost brzy jsem ho na točení upozorňovala, tak jsme ani moc neztratili. Z družstva jsem byla s chybou jediná, ostatní se vytáhli a šli čistě. Celkově jsme se ale posunuli jen o jednu příčku nahoru, na sedmé místo. Bezchybných družstev bylo mraky.
Finálové běhy jednotlivců se pozuzovaly už jen na jednom parkuru, obě rozhodčí kontrolovaly zóny (ne že by to moc pomohlo, to musel být jó skok, aby zvedly ruku). Mistrem ve small se stal Honza Strnad s šeltií Cair Elanor z Lórienu Moravia, v medium zas Bára Sajdoková s mudi Zafír Bogárka Gondüzö-Alkonyat. Pár fotek, co se mi podařilo zachytit:
Končilo se jako obvykle finálem large. Stavěla nám ho Ritva Herrala. Nebylo tam nic moc extrémě těžkého, ale úplně prostinký parkur to nebyl. Opět se objevila rozlišovačka tunelu do U pod áčkem, ale stačilo si psa jen trochu natočit předprvní skokovkou a na áčko šel pes prakticky rovně.
rozhodčí: Ritva Herrala
délka tratě: 180m; stard./max. čas: 47s/94s; post. rychl.: 3,83 m/s
startujících: 75; diskvalifikovaných: 24; bez tr.b.: 16
čas nejrychl.: 33,54s (Martina Klimešová a Aralia Novterpod, BOM); čas prvního: 33,54s (Martina Klimešová a Aralia Novterpod, BOM); náš čas: 35,35s (postupovka 5,09 m/s)

Jak je zvykem, finále se běží od nejméně úspěšných k vítězům prvního kola. Se svými deseti trestnými body jsem startovala v první půli startovního pole. Way zase předvedl dobré odložení, podařilo se mi ho bez velkého korigovaní navést dobře na áčko. Před #5 jsem dělala rearcross, stejně jako před slalomem. Na #jsem ho stočila jen slovním povelem pro točení doprava a tím jsem docílila zároveň těsné otočky okolo bočnice. Před #17 jsem chtěla udělat V-set, ale nestihla jsem ho, tak jsem v pravý okamžik zbrzdila, vydala povel "ou" (upozornění na prudké točení po skoku) a s false turnem jsem ho krásně stočila do tunelu. Běh jsem si náramně užívala, ječela jsem tak, že jsem na konci ani nemohla popadnout dech, ale jak Way, tak já, jsme měli radost.
Bára s Acem běželi krásně až do kladiny, která Aceovi uklouzla a pružila, takže se tam zasekli a po zbytek běhu byli rozhození. Stejná věc se stala i tátovi s Cannym. Bohužel nebyli jediní, někteří psi na kladině uklouzli tak, že spadli.
srovnání vedení psa ze slalomu do tunelu:
Jak začínalo nastupovat 22 bezchybných, začaly se pozorněji sledovat běhy. Zatímco v jiných případech nás překvapovala benevolence rozhodčích v posuzování odmítnutí a zón, u nejlepší desítky/patnáctky nás naopak překvapila jejich tvrdost. A nejen to, ale i skoro náhodné určování, co už je odmítnutí a chyba a co ne. Jednomu rohodčí mávla odmítnutí za točky před skokovkou, druhému úplně stejný pohyb na stejné překážce nechala být. Zónu na áčku jsem měla bohužel zezadu, takže samozřejmě nemůžu říct, jestli Rohan (vítěz jumpingu) zónu skutečně skočil nebo ne.
Nechci nijak zlehčovat výkony vítězných Dany Vítkové s Dumby Miveko, Pavla Koška s kraťandou Day Dream Krásná louka nebo Ireny Kochové s Alfem Border Town, ani jejich práci při tréninku a přípravě na závody, ale kdyby nebyly rozhodčí tak unavené, nebo snad nesoustředěné, dost možná by stupně vítězů vypadaly jinak.
Nakonec se ale každý závodník naučí dvě pravidla - pravidlo číslo 1: "Rozhodčí má vždycky pravdu"; a pravidlo č. 2: "Když rozhodčí pravdu nemá, platí pravidlo č. 1".
Po mistrovství světa a mistrovství republiky mládeže vzhůru do nového agiliťáckého roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ikrdrt ikrdrt | E-mail | Web | 6. června 2009 v 23:13 | Reagovat

2RjPGL  <a href="http://poqkzhrqtdol.com/">poqkzhrqtdol</a>, [url=http://gljcknodfwxl.com/]gljcknodfwxl[/url], [link=http://lqlpvxeqeqrk.com/]lqlpvxeqeqrk[/link], http://esqjitfldxbi.com/

2 wgenbsplwfl wgenbsplwfl | E-mail | Web | 16. června 2009 v 13:24 | Reagovat

gEJfDn  <a href="http://hgenytqclmki.com/">hgenytqclmki</a>, [url=http://tfwrvzrlolaf.com/]tfwrvzrlolaf[/url], [link=http://wqupotyoigxs.com/]wqupotyoigxs[/link], http://tspujazusdek.com/

3 Ремонт Холодильников lAxono Ремонт Холодильников lAxono | E-mail | Web | 12. května 2017 v 13:36 | Reagovat

I’ll get even with him for everything!
Well done!

4 Rrepair lAxono Rrepair lAxono | E-mail | Web | 28. května 2017 v 21:34 | Reagovat

He knows the ins and outs of this business.

5 Mossi N lAxono Mossi N lAxono | E-mail | Web | 17. června 2017 v 0:15 | Reagovat

I’m pressed for time now. We are pressed for money at the moment.

6 Mossi N lAxono Mossi N lAxono | E-mail | Web | 18. června 2017 v 12:37 | Reagovat

Fresh air and exercise will do you good.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama