Pro začátečníky jen to nejlepší

8. září 2007 v 13:12 | by KaTachyon |  Agility
Už je to nějaký čas, co jsem v Clean Runu četla jeden úvodník, který mi utkvěl v paměti. Nepamatuji si už, jak zněl přesně, ale šlo přibližně o tohle:
Autorka se svým psem začala agility, jí i jejího psa to bavilo, časem začala závodit a taky jezdit na různé semináře agility. Na takových seminářích instruktoři seznamují ostatní se svými metodami a zkouší jim je předvést na různých sekvencích nebo parkurech, zároveň s nimi mohou řešit i jejich problémy. To byl asi i případ autorky, protože se jí podařilo zůčastnit jednoho tréninku s významnou agilitní osobností (nevím jakou), a když se jí zeptala na radu, instruktor(ka ?) prohlásil(a ?), že udělala chybu už na začátku nácviku.

Nevím, jestli nakonec získala autorka potřebnou radu, protože se pozastavila nad tím, že člověk začíná, aniž by vlastně pořádně věděl co a jak, překonává různé překážky, a když se mu konečně podaří vypracovat se tak vysoko, že konečně může jet k někomu, kdo něco umí, tak se jen dozví, že chybu udělal na úplném začátku. Proč by tedy nemohli zkušení instruktoři učit naprosté začátečníky a štěňata, když tohle stádium nejvíce ovlivní vůbec přístup a chuť psa k agility? Není lepší chybám předcházet, než je pak napravovat? Stejně tak chceme pro děti už v první třídě kvalitní učitele, aby jim vypěstovali především kladný vztah k učení a usnadnili jim tak pozdější studia.
Proto jsem toho názoru, že i začátečníci by k agility (a k jiným činnostem taktéž) měli přistupovat s rozvahou a snažit se zjistit o sportu co nejvíce, a pokud pomýšlejí na závodní úspěchy, aby už od začátku vyhledávali zkušené trenéry a nespoléhali se na to, "že to nějak dopadne". Můžou si tím ušetřit dost mrzutostí a zklamání později.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama