Nose target a my IV.

22. října 2007 v 23:09 | by KaTachyon |  Agility
Střídám teď horečnatě cvičení targetu a přípravu na MR v dogdancingu. Protože se mi zdálo, že Way target zvládá relativně dobře vevnitř i venku, rozhodla jsem se ho zkusit na našich schodech na zahradě. Zatím jsem stihla jsen dvě "lekce" toho, že jsem si Waye navedla tak, aby stál přední nohama na zemi a zadníma na schodech, mezi přední packy jsem mu položila target a nechala ho, ať se ho dotýká. Zatím jsem stále ještě nepřidala povel.

Zjistila jsem pác věcí. Za prvé, plexisklo na dláždění klouže a Way ho odpálkuje pokaždé, když zvedne hlavu pro pamlsek. Naštěstí ji zvedá jen po kliku, jinak ho pevně tiskne k zemi, jen občas mu popojede dopředu a to mu ho pak vezmu a dám zpátku mezi nohy, protože nechci, aby mi ze schodů lezl dolů. Návrat od pamlsku k targetu má ale relativně rychlý a bez váhání, už ani nezkouší na něj dávat packy nebo ho brát do zubů.

Za druhé, bude velmi těžké mu target nenápadně odsunout nohou. Schválně jsem zkoušela, co to udělá, a Way se dolů jen podívá, nedotkne se přímo země. Napodruhé už jen hledá target. Jednou ho zahlédl pod chodidlem a byl konec, strkal mi do nohy, ať uhnu, že se tam musí dotknout :-) Raději s tím ještě počkám.

Za třetí mi naposledy zmerčil míč, který jsem měla připravený jako odměnu po cvičení (stále dodržuji filosofii velké odměny na konci), a prohlásil, že pamlsky ho nezajímají. Musela jsem tedy míč vzít s tím, že ho dostane, když se bude krásně dotýkat targetu. Hračky mají tu nevýhodu, že se pes méně soustředí a také se s nimi špatně odměňuje na místě, navíc se dá provést méně pokusů a jsou mezi nimi větší prodlevy (například než z Waye hračku vymlátím :-)). Jednou z dalších mých nevýhod bylo, že jsem nemohla Waye navést do správné pozice na schodech, protože se ode mně držel dál, co kdybych ten míč někam hodila. Místo, abych ho navedla na poslední schod, vyběhl mi je celé. Zavolala jsem si ho jménem, nic jsem nedělala a Way je zase sběhl, zastavil se na konci a skrčil se k zemi jako u targetu (který jsem mu tam ale zatím nedala). Musela jsem se smát a odměnila jsem ho. Když mi to udělal podruhé, už jsem mu tam target dala. Musela jsem sice chvíli počkat, než zarazí čumák přímo k zemi, ale budiž.

I když se nebudu pokoušet to opakovat a budu postupovat opět po malých krocích, plyne z toho pro mně jedna důležitá věc - target chápe skutečně jako něco, k čemu se má doběhnout co nejrychleji. Pohybuje se plynule a bez váhání, což je jedna ze základních podmínek pro rychlost. Pochopení je právě to, co mi u současných Wayových zón chybí.

A ještě jedna Wayova perlička - když jsem včera cvičila cvik do dogdancingu, Tachyon byl úplně na mrtvici, co to po něm chci, že po obíhání, couvání a štěkání začal strkat čumák mezi přední nohy :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mossi N lAxono Mossi N lAxono | E-mail | Web | 17. června 2017 v 5:01 | Reagovat

I’m all in, I’d better go to bed now.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama