Zóny a my VI.

9. prosince 2007 v 19:55 | by KaTachyon |  Agility
Rozhodla jsem se změnit název seriálu a to z jednoho prostého důvodu - už nebudu učit jen nose target, ale na áčku se pokusím naučit sbíhané zóny podle Ali Roukas-Canovy (viz Jaké znám techniky na zónách). Přesvědčily mně o tom Clean Runové diskuse, kde se pořád dokola probíralo, jak moc psům které zóny škodí. Sice se nose target tvářil docela dobře, pokud se pes dotkne čumákem země mezi svýma předníma nohama a to hned, ne, že by nejdříve zabrzdil předníma a až pak dal hlavu dolů. Protože nejsem úplně přesvědčená, že bych to dokázala Waye správně naučit, a protože jsem už předtím přemýšlela, že bych áčko za pár let přeučila na sbíhané, až se Wayovi budou více opotřebovávat klouby, rozhodla jsem se to naučit teď, kdy počítám se závodní pauzou.

Nose target
Po čtrnácti denní pauze, kdy jsem se soustředila hlavně na dogdancing, jsem Way zase vytáhla na schody. Párkrát jsem trénovala i výdrž u targetu, když okolo Waye chodím, ale snáší to špatně, takže v tom budeme ještě dlouho pokračovat. Je důležité, aby se to naučil k klidném prostředí dříve, než vyrazím na překážky. Tam ho budu svým pohybem rozptylovat nejen já, ale i další psi.

Venku na schodech Way dobře chápe, kam má čumák dávat, ale bohužel nijak nespěchá. Dokáže dát nos do správné polohy i tam vydržet, ať už stojím kdekoli, ale než se k tomu odhodlá... Je to tím, že ještě nemá cvik dost zažitý. Když na něm vidím, že takhle zmatkuje, přestala jsem říkat povel a počkám, než se zase srovná.

Když z pamlsků přejdu na míček, mám mimo pomalého sklánění ještě další problém - nedotýká se země, ale dýchá na ni tak ze dvou/tří centimetrů a čeká na hračku. Nic nedělám, neopravuji ho, míček je schovaný, takže po chvíli dá čumák až na zem a já ho odměním. Ale při dalším pokusu se to opakuje. Dám mu ještě pár příležitostí, pokud se to časem nezlepší, přestanu hračku jako odměnu používat, dokud se nose target nenaučí pořádně s pamlsky a pak ji zase vytáhnu. Hračka pro něj představuje větší pokušení než pamlsky, takže se s ní stejně jednou musí naučit pracovat. Až bude mít na odměnu další překážky, bude to ještě horší. Ale nemůžu ho odvolat při pomalém plnění cviku, protože ještě neví, že může být rychlý. (viz Banánová metoda)
Oblouk
Při učení zón podle Ali Roukas-Canovy se používá nejen Touch Board, který označuje místo, kde se pes musí dotknout oběmi předními packami, ale i oblouk na konci zónovek, aby se je psi naučili probíhat rychle a bez skákání. Rozhodla jsem se tedy dneska začít Way učit probíhat oblouk, který mi táta vyrobil z hliníko-plastové trubky. Abych ho mohla použít i na místě, kde se nedá zarazit do země, tak stojí ve dvou dřevěných špalíčkách. Je vysoký tak akorát, aby se Way nemusel krčit, stačí, když dá dolů hlavu.

Netušila jsem, jak je těžké naučit psa probíhat obloukem :-) Tachyon má neuvěřitelný dar vymyslet naprosto geniální věci, ale že by dokázal projít pod obloukem, to ne. Na oblouk se nadšeně vrhl ještě dřív, než jsem ho postavila na zem, že to je nová hračka, o kterou se budeme tahat. Když jsem mu řekla, aby nešílel a dala oblouk na zem, suverénně začal dělat na špalíčku nose target. Čekala jsem, on taky. Protože se mi nelíbí možnost, že bych si kazila nose target, snažila jsem se ho od špalíčku odlákat. Takže Way začal do oblouku opět kousat, dělat nose target někde uprostřed trubky a nejlepší kousek je přijít k oblouku a čumákem ho zvednout ze špalíčků. Zkoušela jsem ho provádět obloukem vedením pamlskem, což docela šlo, ale jakmile jsem přestala, tak se opět vrátil ke svým třem oblíbeným kombinacím. Nakonec mně přestalo bavit vracet oblouk do špalíčků a jen jsem ho jednou rukou držela, druhou Waye naváděla. Někteří psi na to vodění a manipulaci nejsou a Way je jedním z nich, takže to mi byla na nic.

Metodou pokusů a omylů jsem nakonec dospěla k tomu, že dokáže trefit oblouk, pokud k němu jdeme z větší vzdálenosti a já mu pak hodím míček. Plížil se k němu jako ke gilotině a pak pod obloukem strnul v přikrčené, skoro bych řekla two-on-two-off pozici a čekal, než jsem hodila míček. Škoda, že jsem se nerozhodla pro zóny podle Julei Daniels, ty bychom měli za chvíli :-)

Moc spokojená jsem s tím ale nebyla, protože potřebuji, aby uměl k oblouku i od něj běžet co nejrychleji. Nakonec jsem tedy dospěla k podobné metodě, kterou jsem Waye učila vpřed. Stojím, nic neříkám, jakmile se přiblížil oblouku dost blízko, že byl skoro pod ním, hodila jsem dopředu míček. Protože dobře ví, že něco má s obloukem dělat, tak se k němu naštěstí dost blízko dostane a pak musím hodit míček dřív, než se pod ním zastaví nebo do něj začne drcat. Byl už dost unavený, když jsem to zkoušela, ale myslím, že to časem pochopí. Nebudu ho tam pouštět pokaždé zepředu a míček mu nebudu házet pokaždé rovně, aby pochopil, že jediné stálé a důležité místo je oblouk. Až do něj bude mít pěkný tah, teprve pak ho můžu dát za snížené áčko.
Restrained Release
Restrained release (nebo recall) je něco, co se hodně používá pro nabuzení psa a vyhecování ho k větší rychlosti tím, že mu lehce bráníme udělat něco co chce, a on pak vyvine větší rychlost, aby to získal. Typický příklad jsou flyballoví psi - přímo se snaží vytrhnout, jen už aby se dostali na dráhu. Často se to praktikuje například právě u zónovek, slalomu nebo rovinek, kdy pomocník drží psa a psovod ho s náskokem pobízí k větší rychlosti.

Pokud cvičím Waye, aby se rychle dotkl targetu nebo proběhl obloukem, vystartoval vpřed, také ho tak trochu hecuji k většímu výkonu. Podmínkou je, že pes dobře rozumí tomu, co má dělat. Pokud ne, nebude vyvíjet žádný tah a zmeteme ho. Ze začátku je lepší psovi nebránit, ale jen ho lehce přidržovat za obojek nebo hruď (nesmíme ho ale škrtit nebo ho držet tak, že by měl jednu polovinu těla volnější než druhou). Pokud používáme dost lákavé odměny, pes cviku rozumí a těší se na cvičení, neměla by mu naše přítomnost vadit a do cviku by se měl vrhat stejně nadšeně jako předtím. Pak můžeme pomalu držet pevněji (ale netahat zpátky nebo s ním cukat) a jakmile pes se položí proti naší zábraně, pustit ho. Ze začátku ho to může trochu překvapit a neudělá cvik hned, ale jakmile si zvykne, přechod mezi vypuštěním a provedením cviku bude plynulý a rychlý, možná ještě rychlejší. Pokud je psovi držení nepříjemné a ztrácí o cvik zájem, je třeba podmínky uzpůsobit tomu, aby cvik skutečně chtěl udělat a bylo to pro něj snadné - například dát ho blíže k překážce/targetu, používat lákavější odměny, povzbuzovat ho slovně. Pokud je nesmělý, ze začátku stačí ho pustit hned jak vyvine sebemenší pohyb směrem k překážce/targetu. Jakmile pochopí, že odměna přichází poté, co se vám pokusí vyrthnout (pochopitelně až po provedení cviku), bude čím dál důraznější a sebevědomější. Pokud se vám skutečně vytrhne dřív, než jste chtěli, netrestejte ho (něco jiného je útěk z odložení).
Brzy začneme s Touch Boardem. Čeká nás mnoho práce na zemi, než ho dám n nízké áčko, ale nejdříve bych ráda nose target cvičila na co nejvíce místech. Abych ho odlišila, postavím Waye vždy zadníma nohama na nějakou vyvýšeninu, abych simulovala 2on2off pozici na zóně. Chování na Touch Boardu se pak bude od nose targetu dost lišit, i když si nedělám iluze, že ze začátku se mi pokusí vnutit všude nose target :-)

Edit 10. 12. (je mi líto začínat nový článek)

Ráno a mezi školou jsem ještě stihla Waye oprášit na targetingu i obloukování. Lámu mu za odměnu střívka a jako jackpot mu dávám občas sušenou kůži a cvičí jak šílenec :-)

Nose target jsem zkoušela na prvním schodu (zadní nohy má na druhém, přední na prvním, takže musí jeden schod sejít) a to s tím, že mu v okamžitém sejití bráním držením na hrudi. Moc se mi to osvědčilo, jednak dává do pohybu dolů mnohem více síly a také má jedinou volnou hlavu, takže ji natahuje krk dopředu jako žirafa a jde čumákem ihned k zemi, což je dobře. Ráno cvičil tak perfektně, že jsem skoro ihned všechno vyplýtvala na jacpotech. Mimoto cvičím ještě výdrž s čumákem na zemi (zvlášť, buď pracuji a odměňuji rychlost, nebo výdrž). Dostala jsem se tak daleko, že můžu udělat i pár kroků od něj nebo okolo něj, dokonce jsem ho i jednou celého obešla, ale to se po mně ohlédl. Pokud zvedne hlavu, zastavím se a počkám, až ji dá zas dolů. Pak udělám jeden krok a hned ho odměním. Zvedá ji čím dál řidčeji. Zavedla jsem systém, kdy mu pamlsky házím pod čumák, aby netrval na to, že musím být poblíž a soustředil se hlavně na zem. Pokud je hodím tak daleko, že ze schodů sleze, navedu ho znovu. Jinak ale dává přednost zůstat zadními na schodech a do "target pozice" se po spolknutí pamlsku vracet sám.

Oblouk jsem si vytáhla ven a pokračovala jsem v tom, že jsem mu házela míček, když byl těsně před obloukem, aby ho rychle podběhl. Jednou jsem to nestihla a Way se opět suverénně zastavil. Jinak jsem i zde trochu zapojila restrained release a přidal na rychlosti. Myslím, že to bude mít budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | E-mail | Web | 11. prosince 2007 v 16:42 | Reagovat

Ahoj Katko.  Ani nevíš, jak ti závidím tak šikovného taťku. ;)) Já jsem si zatím vyrobila provizorní "oblouk" v trubek umělohmotného salomu co mám doma. Ovšem problém mám stejný jako Ty. Akorát Ricky ho ze začátku navíc posouval neustále čumákem někam jinam a nebo ho přeskakoval. Teď už zvládne pod obloukem projít. Což je to nás obrovský úspěch. Věřím že pochopí i vše ostatní a naučí se pod tím běhat. Zatím se stále nedostanu na cvičák, tak všechno cvičíme spíš doma, kde to v rychlosti moc nejde. :(

Držím vám oběma pěsti a těším se až se potkáme na závodech.

2 Tomáš L. Tomáš L. | E-mail | 15. prosince 2007 v 10:46 | Reagovat

Tak s tím šikovným taťkou to je dobrý vtip. :-D

3 Ремонт холодильников lAxono Ремонт холодильников lAxono | E-mail | Web | 9. května 2017 v 20:12 | Reagovat

Every time I ask her to help me with typing, she gets on her high horse.
Don't worry about it.

4 Mossi N lAxono Mossi N lAxono | E-mail | Web | 17. června 2017 v 4:38 | Reagovat

You can trust it, it’s firsthand information.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama