Zóny a my VII.

25. prosince 2007 v 12:02 | by KaTachyon |  Agility
Konečně jsem se dobrala k významnějším pokrokům, tak něco málo napíši. Teď o svátcích nemám paradoxně tolik příležitostí cvičit, protože Way v neustálém rodinném hemžení není schopný odpočívat a chci trénovat jen s čerstvým, dychtivým psem. Předtím jsem ale pracovala relativně intenzivně, takže na schodech jsme se posunuli o něco výše a oblouk už dávám za nízké áčko.

Nose target
Pouštěla jsem Way z nějakého druhého nebo třetího schodu a nebyla jsem moc spokojená s jeho rychlostí. Pak jsem se ale zamyslela nad tím, co skutečně předvádí.
1) Jde čumákem jistě k zemi a vždy ho suverénně pokládá mezi své přední nohy.
2) Zadníma nohama na schodech drží, jako by měl na polštářcích lepidlo.
A v tom mi došlo, že když brzdí, těžko se mu po schodech bude postupovat rychle dolů. Kdyby dělal šipku, brzdil by předníma a to nechci. Předpokládám, že na rovné kladině to bude lepší, takže zatím pracuji na chuti seběhnout dolů a tam za zastavit ve správné pozici, nebo na výdrži ve správné pozici, ale to ho jen postavím do správné pozice a nechám ho na povel držet čumák u zemi, naučím ho zatím sbíhat a vydržet. Pracuji jen na schodech doma, kde je klid, až to bude zvládat přejdu na venkovní schody a teprve pak zkusím kladinu na cvičáku.

Sbíhání
Jak jsem na Wayovi viděla, že si je jistější, posouvala jsem se vždy o schod výše. Stojím na schodech, zavolám si ho k sobě, chytím okolo hrudníku a chvíli ho hecuji, než ho s povelem "Nose!" vypustím. Zatím zůstávám stát na místě, jednou jsem jen zkusila jít vedle něj a moc ho to rozhodilo, vůbec nedal čumák k zemi. Nechci, aby byl na mém pohybu závislý, proto ho nejdříve musím naučit samostatné vykonávání nose targetu a potom ho pomalu učit, že se nesmí nechat rušit mým pohybem.

Ze začátku byl z větší výšky trochu nervózní, byl pomalý a jednou dokonce zkusit udělat nose target rovnou tam, kde stál. Neodměnila jsem ho, jen jsem s ním sešla dolů a zase ho zavolala na schody, ale začali jsme o něco níže. Pokud se psovi něco nepodaří, je třeba mu dát ještě jednu příležitost a pokud nezvládne ani tu, znamená to, že není na těžší situaci ještě připraven a je třeba zlehčit podmínky. Jakmile pes získá jistotu, získá a rychlost. Párkrát správné předvedení z daného schodu upevním a pak se posunu výše. Way to dělá hrozně rád (aby ne, když za to dostává párečky, sýreček, střívka nebo plíce), vždycky se mi snaží vtrhnout a žene se dolů tak rychle, jak se mu daří poskládat nohy. Když to přežene, tak skončí úplně ze schodů, ale to se mu moc často nestává.
Oblouk
S TouchBoardem se Way zatím vytrvale snaží předvádět nose target, tak jsem se rozhodla se na něj zatím vykašlat a soustředila jsem se na probíhání oblouku. Počáteční problémy jsme brzy překonali, oblouk se pro Waye stal výtečnou příležitostí, jak jen za běhání získat míček. Podobně jako při nose targetu i tady jsem Waye držela před obloukem, hecovala jsem a vypustila s neutrálním "Go!". Postupně jsem zvětšovala vzdálenost od oblouku, protože rozložené áčko taky něco měří. Zkoušela jsem ho posílat do oblouku i z různých úhlů, abych vyzkoušela, jestli trefuje oblouk, nebo se naučil jen běhat do předu. Trefuje ho.

Brzy jsem pak začala s točením za obloukem. U sbíhaných zón je extrémně důležité, aby pes uměl rozlišovat strany a reagovat na ně, jinak bude psovod bojovat s oblouky typu autobus. Začala jsem opět blízko u oblouku, aby Way nebyl moc rozběhlý a vysílala ho, přičemž jsem dřív než byl pod obloukem řekla stranu, na kterou by měl zatočit, ať už ke mně, nebo ode mě. Ze začátku mu to moc došlo do hlavy a měl velké oblouky a pletl si strany, ale jakmile se začal trochu soustředit, trefoval se správně a točil leckdy velmi těsně. Protože budu mít sbíhané zóny jen na áčku, netrvám na absolutně těsném točení, ale je to lepší než opak. Jakmile se mu začalo dařit, začala jsem opět zvětšovat vzdálenost, že které jsem ho vysílala a povel křičela velmi brzy. Abych ještě podpořila těsnou otočku, jakmile byl za obloukem, rozeběhla jsem se i s míčkem pryč.

Poslední, co jsem chtěla vyzkoušet, než dám oblouk za áčko, bylo běhání do oblouku okolo stromu. Dala jsem oblouk do volného prostoru, Way nejdřív poslala oběhnout strom a pak jsem ho vysílala do oblouku. Zkoušela jsem si na tom všechny možné způsoby vedení - přivolávání zkrz oblouk, vysílání, běžení s ním blízko, běžení daleko, rearcrossy a samozřejmě i strany. Protože byl oblouk od stromu dost daleko, nabral celkem slušnou rychlost a pokud jsem ho chtěla otočit, musela jsem volat, když byl dva i víc metrů před obloukem. Pokud jsem ho hnala dopředu, tak se zpátky otočil až bůhvíkdy.

Dvakrát jsem zkoušela i dát oblouk za rozložené áčko. Oblouk má jen takovou funkci, že pes se s áčkem seznamuje jako s překážkou, na které se běží rychle a neskáká, Ali Roukas-Canova tím neučí žádný zvláštní krok, k tomu potom používá TouchBoard. Way jsem do oblouku pouštěla nejdříve velmi zblízka, ale nebyla jsem moc spokojená s rychlostí, tak jsem ho postavila těsně za vršek áčka (tedy nechala vyskočit, nechci na něj sahat víc, než je nezbytně nutné).

Way neměl problémy s tím, že by netrefoval oblouk, tak jsem ho už při dalším tréninku postavila na vršek áčka, nejdřív jsem ho nechala jen proběhnout, pak jsem párkrát zkoušela i točení. Poprvé nic moc pak už si dával pozor. Protože už byl dost uběhaný, jen jednou jsem zkusila poslat ho přes celé áčko a velká spokojenost, žene se dopředu, skloní do oblouku hlavu a neskáče. Až to trochu upevním, dám mu za vršek stride regulator (takový obrácený truhlík), aby si zvykl, že si musí dávat pozor na nohy a kontrolovat na áčku svůj krok.

Naučit oblouk je teprve začátek, co nejdříve musím vyřešit problém s TouchBoardem a cvičit na něm, nejdříve na suchu, pak mezi překážkami a teprve potom na zónovkách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | E-mail | Web | 25. prosince 2007 v 17:45 | Reagovat

Ahoj Katko. Gratuluji k úspěchům. My bohužel neustále vázneme s obloukem. Ricky vymyslí milion věcí, ale podléz, natož proběhnout ho odmítá. Raděj ho desetkrát za sebou skočí, případně začne štěkat jako najatý.

Držíme pěsti do dalších tréninků.

2 KaTachyon KaTachyon | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 16:42 | Reagovat

Ahoj Iveto, díky za pochvalu. Proč tedy nezkusit oblouk, jak jsem to dělala já - postavit psa před oblouk a hodit zkrz míček. Way se pak do něj trefoval i z větší vzdálenosti, protože si spojil - jsem pod obloukem= poletí míček. Nebo to můžeš nejdřív zkusit na něčem jiném, třeba ho naučit prolézat pod židlí. Wayovi ten oblouk moc nešel, ale Jackie, parsonka, co teď taky chce dělat sbíhané zóny, se to naučila asi při třetím provedení na pamlsek, až jsem z toho byla v depresi :-)

My teď spíš bojujeme s TouchBoardem, přišla jsem na to, že na něj dokáže šlápnout, pokud stojí trochu šikmo a já řeknu "switch" (povel pro to, aby na mně nebo třeba na strom nebo na cokoli jiného vyskočil předními packami), ale vypadá to spíš jako náhoda, že se mu to povede, hlavně pořád brejlí po mě, což by asi neměl. Pokud nedělám nic, no tak drží nose target, jako by si tam frňák přibil.

3 Iveta Iveta | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 14:15 | Reagovat

Tak jsem to zkoušela, ale asi to dělám blbě. Ricky prostě pod oblouk nevleze a nevleze. Když mu hodím aport a pošlu ho pro něj, tak to podběhne, ale nepodběhne ho než hodím aport. Už jsem zoufalá. Asi to vzdám a budu za kladinou používat pevný tunel tak blízko, aby se už na sestupce musel sehnout, ale táhl dopředu. A pod židlí jsem to zkoušela, je celá ožraná. Můžu Ti ji poslat. ;-). Sice nemám Tachyona, ale je to taky děsný poděs.

Ale dělá mi radost Touch Boardem. Už můžu couvat, přebíhat (tedy v mém případě spíš přecházet), přivolávat a trefí se skoro vždycky. Občas mu sice nevyjde krok, ale když to zopakujeme, tak je to pak bez chyby.

Já jsem ze začátku na TB neříkala nic. Jen jsem ho opřela o postel nebo něco a v ruce jsem měla pamlsek, vedla jsem ho tak, aby dal obě nohy na desku a pak klikla a odměnila. Pochopil to za pár minut. Pak už jsem mohla stát a on dával nohy na desku sám. Teprve potom jsem desku položila na zem. Zdá se mi, že s klikrem vůbec všechno rychle chápe. Jen jsem se chtěla ujistit, že to dělám dobře  a tak jsem ho za dva dny naučila sledovat tyčku, jako to děláváte v tanci.

Z toho, že se dívá po Tobě si nic nedělej. Mi jsme to měli taky tak, než to úplně pochopil. Aby běhal přede mne, tak jsem mu za desku házela větší kousky žrádla - ale cvičila jsem to doma, ne venku- a stoupla si za Rickyho. Naštěstí, když to udělal špatně, stačilo říct "Ne" a on se vrátil. Druhý pokus byl sice trochu pomalejší, ale přesný. Teď už to dělá spolehlivě a rychle. Takže cvičíme víc venku, kde může obíhat stromy a pak v tempu mazat k desce. Teď už můžu jako odměnu používat i míček. To jsem ze začátku nemohla.

Moc děkuji za konzultace a příspěvky.

4 KaTachyon KaTachyon | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 19:05 | Reagovat

To je smůla, snad to s tím tunelem bude fungovat také. Ono to je pořád luring, na pamlsek Way nereagoval, ale na míček asi jo, protože má přibližně půlroční průpravu z cvičení "vpřed".

5 Iveta Iveta | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 19:33 | Reagovat

Když mu dám "vřed", tak oblouk podběhne, někdy. Ale nechci si tím kazit vysílačky (na IPO a obedience). A myslíš, že můžu použít nějaky jiný "povel" i když neví, co po něm chci?

6 Rrepair lAxono Rrepair lAxono | E-mail | Web | 29. května 2017 v 1:13 | Reagovat

He flew off the handle and yelled at me.

7 Mossi N lAxono Mossi N lAxono | E-mail | Web | 18. června 2017 v 14:02 | Reagovat

I’ll have to do without a car for a while.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama