Zóny a my VIII.

4. ledna 2008 v 22:12 | by KaTachyon |  Agility
Tachyon byl o svátcích dost unavený, tak jsem světlejší chvíle využila konečně k nácviku TouchBoardu. S obloukem na áčku jsem taky trochu pokročila, i k nose targetu jsem se nakonec dčkala, takže jsem šokovala rodinu zprávou, že "Way umí i cválat!" (A oni si do té doby mysleli, že nejnižší rychlost, které je schopen, je trysk :-). )

Oblouk

Nechala jsem Waye jen párkrát proběhnout po celém áčku, sníženém asi na metr. Oblouk jsem dala těsně za áčko a Waye vypouštěla s povelem "go". Zvykl si na něj probíhat pod obloukem a nedělalo mu problém, že to musí vzít přes celé áčko. Běží rychle a neskáče, i když občas neskloní dost hlavu a oblouk za ním popolétne pár metrů. Naposledy jsem zkoušela, jestli dokáže za áčkem prudce zatočit a dokáže. Volala jsem povel někdy v okamžiku, kdy byl za vrcholem, proběhl obloukem a těsně za ním zatočil a hnal se za mnou pro uzel. Alespoň vím, že umí rozlišovat mezi vysíláním a točením.

TouchBoard

Ali Roukas-Canova si ho položí na kolena (klečí na zemi) a psa láká pamlskem, aby na ni vylezl a tím pádem šlápl předními na TouchBoard. Za to ho odmění. Myslela jsem si, že když Way zná dobře shaping, nebude problém naučit ho šlapat na TouchBoard, i když bude jen ležet na zemi. Jenže Way se rozhodl, že bude dělat nose target (je to poslední naučené chování) a když jsem čekala dost dlouho, jestli ho to neomrzí, přestalo mě to bavit a zavolala jsem ho. Way z toho byl zmatený a protože jsem si nechtěla zbytečně kazit nose target, musela jsem vymyslet něco jiného. Zkusila jsem dát TouchBoard na židli, protože na tu vyskočit umí, ale nepochopil, že to má s kobercem něco společného, prostě dával přední nohy na jakoukoli židli.

Protože jsem si jako TouchBoard vybrala koberec, nemohla jsem ho použít jako Ali R-C, pod Wayem by se ohnul. Tak jsem se rozhodla, že ho nakonec přibiji na dřevěnou desku.

Nakonec jsem se rozhodla, že Wayovi budu říkat na desku "switch", alespoň ze začátku, protože to je povel, který znamená, že má na něco vyskočit předními packami (na mně nebo na strom nebo na židli...). Dala jsem si TouchBoard na břicho a řekla mu povel. Opřel se o TouchBoard a já ho odměnila. Ještě několikrát jsem to zopakovala a pak jsem to samé zkoušela i v sedě s TouchBoardem na kolenou. Pak jsem natáhla nohy a TouchBoard po nich spouštěla níž a níž, až jsem ho měla opřený o špičky.

Jakmile začal trochu chápat, o co mi jde, přestala jsem povel "switch" používat. Přece jen to znamená něco jiného, než jaké chování budu od Waye na zónách očekávat. Chtěla jsem mu jen ukázat, že se může TouchBoardu dotknout i bez čumáku.

Začala jsem zase cvičit s Touch Boardem na zemi. Nedělal nose target tak často, ale přece jen se mi občas podařilo kliknout špatně a Way mi ho pak v druhém pokusu zopakoval suverénně. A to jsem pak musela se cvičením ten den skončit. Občas totiž psovi neupevníme jen to, co dělá, ale i to, co si myslím, že by udělat mohl. Pokud si myslel, že by měl dělat nose target, tak ho pak vesele dělal. Ale pořád to je lepší, než ho potrestat za něco, aniž bych si mohla být jistá, co si o tom myslí.

Ze začátku měl taky dost "náhodných" šlápnutí na desku, to když si nebyl přesně jistý, co by měl dělat. V téhle fázi jsem je odměňovala, protože i tak se mohl naučit na ni šlapat cíleně, ale trvá to déle, než když si pes rozmyslí, že na desku šlápne oběma nohama, pak to skutečně udělá a my ho za to odměníme. Protože přesně ví, co mu získalo odměnu, může to podruhé zopakovat přesněji.

Každopádně při dnešním tréninku se mu podařilo dvakrát desku "zašlápnout", tady cílevědomě na ní "naskočit", což se mi zamlouvá mnohem více, než když na ni vejde nebo naběhne. Zatím mu házím pamlsky dál od TouchBoardu, ne k němu, jak to chce Ali R-C, protože zatím dělám ještě pořád shaping, nejsem si jistá, že on přesně ví, co má dělat, takže mu to nechci stěžovat nějakým odvoláváním a držením před deskou (Navíc když jsem to párkrát zkusila ho podržet a pak ho na TouchBoard vypustit, měla jsem nose target jistý).

Nose target

Jak jsem psala v úvodu, ohromila jsem svoji rodinu zprávou, že Way umí cválat. Při druhé ze dvou příležitostí, kdy měl Way o svátcích dost energie, jsem se totiž rozhodla, že bych jako odměnu mohla použít míček, který dostal k Ježíšku. A Tachyon předvedl tak dvojnásobnou rychlost než obvykle. Poprvé zbrkl slétl ze schodů a teprve tam se otočil a udělal nose target, za což samozřejmě nic nedostal, ale podruhé se dokázal soustředit, i když na rychlosti neubral. Ještě jsem nezkoušela, jestli při tom pořád brzdí zadníma, nechtěla jsem pokoušet osud, že by to zkazil.

Jedna z nejtěžších věcí v tréninku je pro mě vidět hranici, kdy už bych měla se cvičením přestat a pokračovat jindy. Často se Wayovi povede něco tak krásně, že si říkám, že bych měla skončit tímhle úspěchem. A pak ve mně začne hlodat červíček pokušení, že bych to mohla zkusit ještě jednou. A většinou tenhle jeden pokus dopadne pěti až deseti, jeden je horší než druhý.

A někdy Way nemá den a pořád se mu nic nevede a já bych to ráda zkoušela dál, abych ho mohla za něco pěkného pochválit, jenže ono to prostě nepůjde, je moc unavený nebo nepřipravený na rušné prostředí. Samozřejmě bych takové situace měla předvídat a nic nezkoušet, ale když už do toho přeci jen spadnu, musím si umět říct: "Za tohle ho pochválím a zítra to zkusím znovu." S čistou hlavou nám cvičení půjde lépe.

A další věci, kterými mně dneska Way pobavil:

Náš odchod na procházku se velmi podobá naší přípravě na běh. Ve chvíli, kdy Way dostane obojek, je možná ještě šílenější a hlušší, protože jsem se jeho běsnění nikdy nesnažila nijak kontrolovat. Byla jsem tedy rozhodnutá, že než vyrazím s nose targetem na zóny, naučím ho dělat nose target doma, přestože se těší na procházku (aby ne, je tam spousta příležitostí k házení míčku). A dneska jsem si chtěla vyzkoušet, jak to vlastně bude vypadat.

Tachyon podle očekávání se rozeřval, jakmile dostal obojek a ještě víc řval, když jsem ven pustila jen Cannyho a jeho ne. Trochu se uklidnil, když zjistil, že ho pouštím po schodech vnitřkem, ale jen do té chvíle, než si stoupl před dveře ven a začal opět ječet. Připravila jsem si salám, clicker a milého psíka zavolala k sobě. Když jsem zamíiřla ke schodům, hned tři vyběhl a když se otáčel zpět, řekla jsem mu povel. Ani dole nezastavil.

Opět jsem ho zavolala, za obojek dovedla na druhý schod, chvíli ho podržela a s povelem vypustila. Tentokrát se dotkl země, ale až když byl všemi čtyřmi dole. Opět žádná odměna. Nevedla jsem ho tedy rovnou do 2on2off pozice a dostal povel. Kuk k zemi a zase ječení, že ho týrám. Další pokus, tentokrát už s čumákem vydržel na zemi, i když si vyrtvale stěžoval. Za to už odměnu dostal. Ještě jeden pokus, stejný výsledek. Tak jsem ho opět zkusila vzít na druhý schod (za normálních okolností sbíhá z šesti nebo sedmi), zase povel. Tentokrát se zastavil na schodech, ale chvíli koukal ke dveřím, než dal čumák k zemi. Tak nic, v Clean Runu zakazovali váhání, zvlášť, když už pes ví, co se od něj čeká. Tak napodruhé, tentokrát z jednoho schodu, se dokázal vrhnout čumákem k zemi, packy na správných místech. Odměnila jsem ho a propustila na vycházku.

na procházce jsem se rozhodla použít jedny schody opět k procvičování targetu, aby to nedělal jen doma. Jsou před první loučkou, kde Wayovi házím míček, takže když jsem to zkoušela poprvé, byl hrozně uražený, že musí něco dělat. Dneska to už ale dělal podruhé a tolik se nevzpíral.

V cizím prostředí začínám opět od začátku, takže jsem Waye navedla zadními na schod, předními na zem, mezi přední nohy mu dala nose target a řekla povel. Minule se to snažil ze začátku flákat, ale dneska suverénně přišpendlil target k zemi. Druhý pokud, opět správně. Když zvedal čumák pro odměnu, trochu si plastovou destičku posunul dopředu, ale nesrovnávala jsem jí, myslela jsem si, že si prostě trochu popojde. Ale Tachyon mně překvapil. Jakmile jsem mu řekla povel, zabodl čumákem mezi svoje přední nohy - mimo target! Nejdřív jsem ho ohromě pochválila a teprve pak jsem mohla puknout pýchou, že pochopil svou target position. Ne to, aby se dotkl nějakého směšného plexiskla, ale aby se dotýkal země mezi svýma předníma nohama, ať už to je tráva, lino, koberec, asfalt nebo písek. Kdyby pochopil, že to má všechno udělat v rychlosti, nemělo by to jedinou chybu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lAxono Ремонт холодильников lAxono | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:35 | Reagovat

Tom takes after his father in character, and after his mother in appearance.

He is a big shot around here.

2 Mossi N lAxono Mossi N lAxono | E-mail | Web | 17. června 2017 v 5:14 | Reagovat

What are you dressed up for?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama