Sequence - Ypsilon

21. března 2008 v 13:42 | by KaTachyon |  Agility
Opět jedna sekvence inspirovaná abecedou Nancy Gyes. Chtěla jsem na ní procvičit stahovačky (i vytlačovačky), vysílání rovně, točení o 180° a těsné točení okolo bočnice. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si procvičovala i blindcrossy.
Way se snažil pěkně, ale ke konci, když jsem si zvykla mu utíkat, začal shazovat. Pro některé psy je velmi těžké soustředit se na správný skok a zároveň nepanikařit kvůli tomu, že psovod je o několik překážek vepředu. Pokud má váš pes stejný problém jako Way, je na místě cvičení rovinek s tím, že psovod se bude držet před psem, ze začátku třeba jen o pár kroků a pokud to pes bude zvládat, můžete vzdálenost postupně prodlužovat.
I při skokové gymnastice se mi potvrdilo, že Way neumí vyměřovat krok, pokud jsem před ním, protože dokáže skočit 60 cm vysoké překážky, mezi kterými je vzdálenost jen 120 cm, ale jen v případě, že jsem za ním a nechám ho pracovat samostatně (tj. jen hlásím "hop, hop", ani neukazuji). Jakmile si stoupnu už jen mezi dvě překážky, Way si skok nevyměří a spadle do první nebo do druhé tyčky. Aby se to nestávalo, je potřeba psa naučit, kdy se má soustředit na skok a kdy na pokyny psovoda. Je to ovšem soustředěná práce nadlouho.

Úvodní sekvence
Tahle sekvence je určená především k tomu, aby se pes rozběhal dopředu. Je symetrická, takže se dá běhat na obě ruce. Používala jsem ji v celém průběhu tréninku, jak na začátku, tak před prudkým točením, aby si pes mohl všímat rozdílů v mých povelech pro běh vpřed a pro točení. Pes, který je nevnímá pak může snadno skončit v nesprávné díře tunelu nebo udělá velký oblouk. Cílem tréninku není jen navést psa na správně překážky, ale také vést ho co nejideálnější (nejkratší a nejrychlejší) dráhou. Různé způsoby vedení této sekvence viz níže.
Varianta A - Psa jsem na #3 stahovala na ramena, do tunelu ho vyslala a pak si mezi #5 a #6 udělala blindcross. Zjistila jsem, že z hlediska běhu je mnohem pohodlnější než případný rearcross, ale protože překážky #5 a #6 na sebe nevedou přímo, je nejefektivnější udělat ho co nejblíže k #6 a to tak, že už budete otočení na pravou stranu v okamžiku, kdy pes bude skákat #5, pak je oblouk nejkratší.
Varianta B - S Wayem jsem ji dělala na povel "out" (říkala jsem ho v okamžiku, kdy se chystal skočit #2), ani jsem mu nemusela moc vbíhat do dráhy nebo se nějak extrémně točit rameny, ale psi, kteří jsou zvyklí držet se sukně psovoda možná budou potřebovat ujištění, že mají jít skutečně dál. Důležité při každém vedení na dálku nebo vytlačování je neztratit rychlost, jakmile začnete zpomalovat, pes to pochopí jako přípravu na točení, taky zpomalí a otočí se k vám.
Druhá sekvence
Je velmi podobná jen s tím rozdílem, že pes má jít jinou díru tunelu. Way samozřejmě to suverénně napálil rovně, ale při druhém opakování jsem udělala dřív rearcross a dřív jsem ho volala k sobě (ještě než se odrazil na #3), tak už neměl problém. Z tunelu pak má pes horší náběh na #5, takže je lepší přivolávat ho a ještě chvíli s ním běžet po levé ruce, aby pochopil, kterou překážku má jít a teprve pak si udělat FR/BC. Blindcross v tomhle případě není tak efektivní u psa, který na něj není zvyklý, protože mu relativně pozdě dává informaci, že má zatočit. Ať už zvolíte jakoukoli otočku, je lepší ji stihnout ještě před tím, než se pes na #5 odrazí, aby měl možnost ovlivnit svůj dopad a zkrátit si tím oblouk.
Třetí sekvence
První varianta je ideálně provedená sekvence, jak by se mi líbila, bohužel se mi ani jednou nepodařila. Way doskakoval moc daleko, a pak měl velký oblouk (což samozřejmě neznamená jen ztrátu času, ale pes se pak cestou zpátky ještě může rozodnout skočit nějakou skokovku), nebo se mi točil ven. Jedinkrát se mi stočil na správnou stranu, ale rovnou se odrazil zpátky na překážku, takže taky nic.
V případě, že má takhle pes s něčím problémy, řídím se pravidlem "dvakrát a dost". Pokud sekvenci vedu dobře, ale pes udělá chybu, pokusím se jí jít znovu stejně, popřípadě zdůrazním klíčové prvky vedení (dřív povel, větší rozdíl v rychlosti, natočení ramen...). Pokud i podruhé pes udělá stejnou chybu, pravděpodobně není na prvek dostatečně přepravený a další opakování by ho jen znejistilo a zpomalilo. Proto si prvek nějakým způsoben zjednoduším (třeba až tak, že odstraním okolní překážky) a cvičím jen ten. V tomhle případě to bylo jen skákání a otočení se okolo bočnice. Silvia Trkrman na to používá povely "cik∩", Martina Klimešová zase "jdi a hóóóp" (myslím), já mám "ouuu" (z "over" = hop) a směr točení určuji svým pohybem. Když to zvládal na jedné překážce, zkoušela jsem dvě za sebou, přičemž jsem mezi nimi dělala dvojitou osmičku (točila jsem ho k sobě i od sebe).
K těsnému točení patří ještě jedna poznámka - mimo speciálního povelu by měl pes dostat informaci i z pohybu tělem. Nejvíce se mi osvědčilo opravdu prudké snížení rychlosti. Čím větší rozdíl je mezi během a zabrzděním, tím spíše pes pochopí, že se dopředu nepůjde a má tedy zkrátit krok. Jako se vším ostatním, i s tímhle manévrem by se měl pes seznamovat třeba jen na jedné překážce, protože pokud na něj nebude zvyklý, může se stát, že z překvapení nad vaším podivným chováním pustí do překážky nohy.
Druhou variantu běžel táta s Cannym - protože je Canny pomalejší, mohl si táta nadběhnout, před #3 udělat v-set tím, že ho natáhl na sebe, pak ho před sebou poslal na #3 a ještě jednou ho stahoval mezi bočnicemi false turnem. Není to nejjistější řešení, protože pes nikdy nepoletí plnou rychlostí do psovoda (pokud si nebude myslet, že má jít překážku za jeho zády). Lepší by bylo mít naučený povel, na který pes přimastí k noze psovoda a ten by ho pak zase vypustil na další překážku.
Čtvrtá sekvence
I když to není trať, kde by se člověk snadno disknul (i když i to se může stát), pes velmi snadno udělá mezi #3 a #4 velký oblouk. Úkolem psovoda je oblouk co nejvíce zkrátit a přitom mít ještě dobrý náběh na #5. V-setem před #3 sice snadno zkrátíte oblouk, ale pak budete mít nevýhodnou pozici na cílovou rovinku.
S Wayem jsem to řešila tak, že jsem dělala co nejtěsnější rearcross za #2, mnohem těsnější než na obrázku, protože jedině tak (a stranovým povelem, pochopitelně) jsem mohla dát psovi najevo, že se nepůjde rovně ani do jedné z děr tunelu. Za #4 jsem opět dělala BC, ale nebylo to ono, skočil ještě pořád dost šikmo.
Těsný rearcross by měl vypadat tak, jako byste chtěli psovi "chytit ocas". Zároveň čím více půjdete kolmo proti němu, tím více zatočí, ale pokud na to není zvyklý, křižte až krátce před překážkou, aby ji nevyhnul. Další z ukazatelů RC je ukázání rukou vzdálenější psovi. Rameny tak ukazujete psovi směr který má běžet (viz panáček na obrázku). Čím dále ovšem od překážky budete, tím více musíte být natočení ještě na překážku, kterou má pes skočit dřív, než začne točit. Pes tak pochopí, že má nejdřív skočit a pak točit. Dávání informací s dostatečný předstihem je zárukou toho, že pes se bude moci mezi překážkami pohybovat sebejistě a tedy i rychle a přesně.
Na závěr jsme opět nechali psy běžet rovně do tunelu. Je dobré procvičovat točení, ale pes by měl zároveň umět i natáhnout krok a získat tak cenné setiny, kde to je třeba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ремонт холодильников lAxono Ремонт холодильников lAxono | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:13 | Reagovat

Yesterday the boss called her on the carpet for being rude to the coworkers.

He usually gets to the bottom of things.

2 Ремонт холодильников lAxono Ремонт холодильников lAxono | E-mail | Web | 9. května 2017 v 20:39 | Reagovat

I am all ears.
Shame on you!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama