Trénink štěněte versus trénink dospělého psa

8. března 2008 v 17:51 | by KaTachyon |  Agility
Když někdo vysvětlovat, proč dělá s malým štěnětem áčko nebo kladiny "alespoň jednou než vyroste", často jsem se setkala s odůvodněním tohoto chování tím, že mladý pes se ještě tolik nebojí výšek, proto je důležitého seznámit s překážkou dříve, než vyroste bude a se jí bát. U někoho to je výmluva, jiný už to šíří jako blud. Pravý důvod je ten, že bránící se štěně je mnohem snazší přetáhnout přes kládu nebo áčko než dospělého psa. Popřípadě se trenér zeptá nováčka s dospělým psem, jak je pes starý, a pokud už například přesáhl hranici dvou let, vesele s ním vyrazí rovnou na vysoké áčko nebo ho nechá šněrovat dvanácti tyčkami slalomu.
Tím se ale celý trénink bere za špatný konec. Štěně a starší pes, který nikdy agility nedělal, mají jedno společné - oba jsou začátečníci a proto by s nimi mělo být k výcviku agility přistupováno stejně - posilovat svaly, utužovat vztah s psovodem, učit se novým trikům, zvykat si na nízké a jednoduché překážky a postupně zvyšovat nároky jak fyzické (zvedání překážek), tak psychické (rušivé vlivy v podobě ostatních psů a pohybu psovoda). Jediný rozdíl je v tom, že dospělý pes se učí rychleji a nemusí se zvýšením překážek na plnou výšku čekat na určitou věkovou hranici.

Je navíc vždycky špatné psa nutit do něčeho proti jeho vůli, zvlášť, když chceme, aby si danou činnost oblíbil. Samozřejmě je možné psa přetáhnout párkrát přes kládu, a když zjistí, že to nic není, naopak za to dostane spoustu pamlsků, tak si jí může oblíbit. Ale jsou i jiné možnosti. Mezi ně patří hlavně zjednodušení překážek tak, aby pes neměl důvod se jich děsit. Prkno z kladiny například můžete položit naplocho na zem a učit psa po něm chodit jen tak. Pokud si navíc rádi hrajete s clickerem, hned máte o zábavu postaráno - kliknete, když pes dá na prkno jednu nohu, když dvě, když si tam vyleze celý, projde se po něm, otočí se na něm, sedne si, lehne si... Pes tak brzy dojde k názoru, že takové prkno je vlastně skvělá věc. Můžete pak kladinu dát dohromady a postavit ji na nizoučké kozy a celou hru s clickerem si zopakovat. Protože pochopitelně nebudete chtít, aby si pes na kládě pořád sedal, takže až jí bude považovat za skvělou věc, můžete na ní cíleně učit zóny, ať už si vyberete jakoukoli metodu.
Třeba Canny se jako malý kladiny bál, tak jsme mu postavili jednu jednoduchou na zahradě - jen dvě prkna opřená o nízký stolek. Za pár dní (aniž bychom ji nějak učili nebo s ní cvičili) Canny došel k názoru, že ze shora je bezva vidět kolem, a pak už se nebál ani normální kladiny.
A stejně to je s ostatními překážkami - áčko se pěkně rozloží a pes se po něm nejdříve naučí přebíhat, dokud je nízké, teprve pak se postupně zvedá, nebo se na něm učí danou metodou zóny. Houpačku je nejlepší dát také co nejníže, aby se překlápěla jen o pár centimetrů a pes z ní neměl divný pocit. Ještě lepší je zkusit si cvičení na něčem málo stabilním - třeba nafukovací matraci, gymnastickém míči nebo čtvercové desce (tak velké, aby se na ní pes vešel celý), která má zespodu malý míček, a tak se různě překlápí zezadu dopředu nebo do stran, podle toho, jak se na ní pes pohybuje. Opět se dá experimentovat s clickerem - naučit psa přes ní přeběhnout, otočit se na ní, sklápět postupně všechny strany... Pes si tak zvykne, že se mu něco pod nohama děje a že on to ovládá.
Že je pes dospělý ještě neznamená, že by se měl učit slalom rovnou v řadě, kdežto štěně uličkou, aby si neničilo v raném věku páteř. Jednak páteř nebývá dost osvalená ani u dospělého psa, jednak v agility jde i o rychlost a o to, aby pes měl z tréninku radost. Různé formy uličky ho v úspěšném a radostném provádění slalomu povzbudí více než mechanické korekce. Slalom je jedna z nejobtížnějších překážek, proto není zbabělstvím začínat třeba jen na čtyřech nebo šesti tyčkách, na kterých se pes naučí princip slalomování a ke kterým se pak (postupně!) budou přidávat další dvojice tyček. Na kratším slalomu naopak můžete mnohem lépe naučit a upevnit správné náběhy.
Jsem zastáncem toho, že by pes měl začínat skákat až v pozdějším věku a to co nejrychleji na standardní výšce pro daného psa. Myslím si, že pokud se štěně naučí skákat dlouho různé sekvence na nízkých skočkách, neučí se správně pracovat s nohama a zároveň se správně soustředit na trať. Proto si myslím, že je důležité nejdříve naučit všechna možná křížení, točení, strany, vysílání a přivolávání na jedné skokovce a to ve standardní výšce dříve, než se začne se sekvencemi. Výjimkou může být skoková gymnastika, která i na malých překážkách za určitých podmínek může učit správné technice skoku, ale na to jsem si ještě neudělala definitivní názor. Kavalety, při kterých se pes učí překračovat nízké tyčky a hlídat si nohy, také nepovažuji za skákání.
Každopádně to neznamená, že když je pes jednou dospělý, dá se mu tyčka nahoru (popřípadě další doprostřed) a nazdar, je ti jeden rok, už máš skákat pořádně. I dospělému psovi se nejdříve musí vysvětlit, že má skočit přes tyčku, a to určitým způsobem (ideálně od začátku učit krátký kulatý skok viz Linda Mecklenburg). Pes většinou skáče z místa a od začátku se učí samostatně překonávat skokovku a používat svoje svaly. Jakmile se skokovkou v dané výšce (začíná se v takové, kterou pes jen tak nepodleze) dokáže překonávat správně a ochotně, tyčka se posune o stupínek nahoru a celý trénink se opakuje. A znovu a znovu, dokud se nedostaneme na standardní výšku. A teprve v téhle fázi se přidávají další věci - rozběh, pohyb psovoda, různá pozice psovoda vůči skokovce a psovi... A ještě později se začne se sekvencováním, ze začátku jen pár skokovek, kde se pes stále učí počítat si skok, točit, dávat pozor na povely psovoda...
Práce na zemi (flat work, ground work, shadow handling) rovněž není cvičení jen pro štěňata, která nemohou běhat na překážkách, ale vhodná průprava každého agiliťáka, aby se naučil reagovat na vaše slovní povely i povely tělem. Bude pak snazší naučit psa pohybovat se mezi několika různými překážkami a také vy sami se naučíte, jak rychlé má váš pes reakce. I Susan Garrett udělala nepříjemnou zkušenost s tím, že na tuhle část agility zapomněla a když pak zkusila se svým mladým psem sekvenci, zjistila, že na její běh nereaguje a nemohla ho zastavit dřív, než na kladině, na které udělal nose target a čekal na uvolňovací povel. I když teď s dospělým psem nejsem na cvičáku, můžu procvičovat svoje vedení, stranové povely i povely here a out na běhání mezi stromy. Správné a rychlé překonávání překážek je koneckonců jen jedna složka agility, ta druhá klade důraz na to, aby se pes mezi překážkami samotnými dokázal pohybovat dost rychle a přesně.
Přeji hodně štěstí a trpělivosti při tréninku psa, ať už začínáte se štěnětem, nebo dospělým. Každý bude mít radost z páníčka, který se jim bude věnovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nat  .lAxono Nat .lAxono | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 9:32 | Reagovat

What I think about him is off the point.

My sister takes a dim view of the way I raise my children.

2 Ремонт Холодильников lAxono Ремонт Холодильников lAxono | E-mail | Web | 12. května 2017 v 14:13 | Reagovat

Paul won a prize in a chess tournament. Great! Like father, like son!
Calm down.

3 Took F lAxono Took F lAxono | E-mail | Web | 15. července 2017 v 12:35 | Reagovat

This bank was held up twice last year.

4 Took F lAxono Took F lAxono | E-mail | Web | 17. července 2017 v 4:53 | Reagovat

Can I have a word with you?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama