Štěňata a agility - závěr

5. dubna 2008 v 18:53 | by KaTachyon |  Agility
Tak končí můj miniseriál o štěňatech a vlastně všech psech, kteří by se chtěli připravit na dráhu agiliťáka. Nebudu už mluvit o nácviku jednotlivých překážek. Jednak proto, že to je třeba pořešit s konkrétním trenérem na konkrétním cvičáku, a taky proto, že je neuvěřitelně mnoho různých metod, kterými se dá dojít ke stejnému výsledku. Jak se rozhodnete dělat zóny, jak budete chtít učit skákat, jakým způsobem budete dělat slalom, v tom vás mohou částečně inspirovat další články na mém blogu. Chtěla jsem hlavně ukázat, že není třeba na psa spěchat, než začnete s překážkami, se dá dělat mnoho zajímavých, užitečných a zábavných věcí.

Jak si vybrat cvičák

To bohužel není tak jednoduché, jak by si člověk mohl přát. Samozřejmě, že každý bychom chtěli pro svého psa to nejlepší, ale často jsou kurzy na takových cvičácích obsazené a nemůžou přijímat další členy. Také se vám třeba nebude hodit dojíždění někam přes hodinu nebo si nebudete moci dovolit.

Když se budete chtít přihlásit na cvičák a začít s agility, ať už rekreačním nebo vrcholovým, doporučuji, abyste se přijeli nejdříve na nějakou hodinu podívat, aniž byste ještě sami cvičili. Jen na velmi málo cvičácích se setkáte s učením toho, co jsem ve článcích o přípravě štěňat popisovala, i když takové už naštěstí taky existují (zatím jsem slyšela o kavaletách a skokové gymnastice, ale nikdy jsem nezaregistrovala, že by se učila práce na zemi, což je pro mně jeden ze základních prvků). Některé cvičáky nemají překážky, s jejichž pomocí byste si mohli udělat třeba ze slalomu uličku, nebo nemají libovolně výškově nastavitelnou kladinu, ale přesto se svými metodami mohou dosahovat dobrých výsledků. Na většině cvičácích je příliš málo času a příliš mnoho psů, aby se dalo cvičit všechno shapingem, takže se psi přes překážky vodí na hračku nebo na pamlsek (v tom lepším případě, v horším se tahají na vodítku nebo za obojek).

Na cvičáku si všímejte hlavně toho, zda psy agility baví. Pak zřejmě instruktor dá na pozitivní metody a psi tak mají s překážkami vytvořenou příjemnou asociaci. To je mnohem důležitější, než když psovi například občas spadne tyčka nebo mine náběh do slalomu. Pokud ovšem většina psů chronicky skáče zóny nebo míjí překážky, instruktor zřejmě není moc důsledný. Pak záleží na vašich zkušenostech, zda si budete umět se svým psem poradit sami.

Nezapomeňte taky sledovat to, jak se cítí psovodi. Jestliže se smějí, vtipkují, pozorují se zájmem ty, kteří právě cvičí na překážkách, nebo se věnují svému psovi, pak je na cvičáku alespoň sranda, když už nic jiného. V přátelském, uvolněném prostředí se vám bude cvičit podstatně lépe, než když se vám náhodou něco nepodaří, budete muset cvik opakovat jednou nebo i víckrát a najednou budete cítit pohledy ostatních, jak zase strašně zdržujete. Každý občas narazí na problém a pokud to ostatní dokáží chápat, cvičí se lépe.

I když si najdete cvičiště, které vám bude vyhovovat, není na škodu občas vyrazit za humna, zajet na tábor nebo na seminář a vyzkoušet si i jiný styl. Nejde jen o jiné parkury, ale třeba i jiný přístup k tréninku, který vás může inspirovat a obohatit vaše vlastní metody. U nás na cvičáku například stavíme tři lidi a každý máme rozdílný styl. Já mám ráda prostorné vzdušné tratě, kde se pes může proběhnout a jsou v nich jen jeden nebo dva prvky, které bych si chtěla procvičit. Ségra zase dává překážky dost blízko sebe a staví si věci, které jsou pro ni výzvou, člověk se u jejích parkurů potí celou dobu, výjimkou jsou snad jen okamžiky, kdy pes zmizí v tunelu. Honza se zaměří na určitý prvek, který chce naučit až do naprosté dokonalosti a to málokdy bývá snadné. Všechny tři přístupy, stejně jako mnoho dalších, zlepšuje naše běhání..

Co dělat na cvičáku, když zrovna nejste na řadě

Pokud nechodíte zrovna na individuálku, snadno se vám stane, že budete muset nějakou dobu čekat, než přijdete na řadu. Když jsem já začala chodit na cvičák, instruktorka po mně chtěla, aby pes ležel v klidu a odpočíval, když zrovna neběháme. S Cannym to šlo a rozhodně to je dobrý postup například v případě intenzivního cvičení, ale s Wayem jsem musela svoje postoje přehodnotit. Je pro něj naprosto nemožné být v klidu, pokud se někdo odvážil používat jeho překážky. Takže když nejsme na řadě, hraji si s ním, protahuji ho, procházím nebo cvičím dogdancing. Tímhle způsobem se mi kdysi podařilo naučit ho, že se má i na cvičáku soustředit na mě. Samozřejmě ho někdy nechám "odpočívat", protože se chci poučit sledováním běhů ostatních, ale protože je téměř neustále v pohotovosti, občas ukončím trénink i před stanoveným koncem lekce, protože ho nechci přetáhnout. Pokud na svém psovi uvidíte, že má dost, nebojte se mu dát přestávku. Kdyby musel běhat unavený, naučil by se, že i pomalejší tempo a ledabylé reakce jsou OK.

Přeji hodně zábavy, až budete učit svoje štěně agility. Já se bavím doteď :-)

Související články:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabina Sabina | E-mail | Web | 6. dubna 2008 v 17:51 | Reagovat

Katko, konečně jeden z mála lidí, který řeknete, najděte si "dobrý" cvičák, ale není to lehké... A není to jen o tom, zda daný klub má všechny překážky..

Dovolím si pár reakcí...

1) Hlásím, že u nás na cvičáku se práce na zemi bez překážek provádí, ale stejně tak přiznávám, že samozřejmě ne každý trénink. Krom práce na zemi u nás ještě běhají i psovodi a musím říci, že to byla věc, které jsem se bránila déle než kterékoliv jiné - ono je totiž divné, když mají běhat psovodi a instruktor na ně kouká :o) ... ale co se dá dělat, takže holt běháme :o))

2) zonovky - přemýšlela jsem a zjistila jsem, že u nás je to asi tak půl na půl ... (možná na třetiny) - část má zonovky v pohodě, část má "50:50" a část prostě ne... No, snad to budoucí zájemce neodradí ;o))

3) Dřív jsem hrozně moc řešila, že se lidi společně nepozorují - měla jsem za to, že je tím pádem ty agility nebaví. Že běží jeden a ostatní se společně baví... Vzhledem k tomu, že studuji obor Pedagogika volného času, tak jsem toto řešila aj ve škole, ale nikdo mi nedokázal pořádně poradit, co dělat... Zkoušela jsem i to, že po doběhnutí se ostatní měli snažit říci chyby toho druhého, ani to mi neprošlo... Ale myslím, že ono to asi přijde k lidem samo, časem.. Že lidi dokáží se bavit a přitom (alespoň částečně) sledovat toho, kdo běží.. Zvláště pokud je tam opravdu nějaká past. Pokud je to sekvence, se kterou nejsou "žádné" problémy, ostatní nesledují..

2 Ремонт холодильников lAxono Ремонт холодильников lAxono | E-mail | Web | 9. května 2017 v 12:44 | Reagovat

Laura has it in her to be a good doctor.
It's not the end of the world!

3 Took F lAxono Took F lAxono | E-mail | Web | 15. července 2017 v 7:57 | Reagovat

His boss mentioned a job in Europe, and Peter jumped at the opportunity.

4 Took F lAxono Took F lAxono | E-mail | Web | 17. července 2017 v 1:03 | Reagovat

He usually gets to the bottom of things.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama